Storytime, dobrodružná cesta na Bali

V pátek odpoledne jsem měla odletět z Prahy do Amsterdamu a od tama do Singapuru. Moje cesta, ale začíná už dříve a to v 6 hodin ráno mým budíkem. Sbaleno jsem měla už večer předtím, ale znova jsem si zkontrolovala doklady a potřebné věci do letadla. Maminka mi nabídla, že pojede do Prahy semnou a já jsem to víc než ocenila. Nejenom, že jsem schopná se ztratit v Praze, ale byla jsem ráda, že můžeme strávit víc času spolu. Autem jsem musely přijet do Ostravy na hlavní nádraží a pokračovat regiojetem do Prahy. Což vypadalo jako ta snadnější část celé mé cesty, ovšem opak byl pravdou. Nevím jakým záhadným způsobem jsme vyjeli později než jsme plánovaly, ale hold nám to časově úplně nevyšlo. Mamka je opatrný řidič jeden z těch, kteří i po dálnici jezdí 80 no a tak jsme hold nestíhaly a já jsem začala být trochu nervozní. Přejet přes Ostravu se zdál jako nekončený příběh. V jednu chvíli jsme vyjeli na červenou a hned zprava se na nás řítila tramvaj a auta, musím uznat, že jsem měla solidně nahnáno! Naštěstí vše dobře dopadlo a my dojely na parkoviště, nebyl čas kupovat lístek ani nic zvala jsem své dva batohy a na vlak jsme v podstatě doběhly jak se říká tak tak.

Loučení na letišti

Na letišti o pár hodin později

Bohužel asi zřejmě poprvé v životě byl let zpozděný o dvě hodiny. Můj let byl navazující, takže jsem už v tu chvíli věděla, že je to buď a nebo. V něčem zlém se najde vždy něco dobrého a tak se i stalo. Poznala jsem skvělou slečnu Fernandu z Mexika, která měla letět stejným letem a stejně jako já chodila splašeně po letišti. Celé dvě hodiny jsme si povídaly a bylo to moc příjemné, později mě pozvala do Mexika a dokonce jsme stihly i "naplánovat" dobrovolnický program v Africe. Tak kdo ví, jestli se ještě někdy shledáme..Aby srandy nebylo málo přiletěla jsem do Amsterdamu a měla jsem 15 minut na proběhnutí z části B do části E, tudíž téměř na konec letiště. Kdo byl v Amstru tak asi ví, jak daleko to je. Při východu čekal muž s cedulí Bali this way a tak jsem běžela. Ten pocit bych nepřála nikomu z vás! Na zádech docela těžký batoh, unavená už od rána, ale zaťala jsem zuby a řekla jsem si, že to prostě stihnu. Takové to, že normálně létáte jen přímým letem a najednou máte letět s přestupem a musí se to po.....Během mého běžeckého výkonu mi lidi dokonce tleskali, přes pot v obličeji jsem ani nerozeznala, kdo to je. Cítila jsem bolest a nemohla jsem dýchat. Možná to zní jako klišé, ale byla jsem vážně unavená, ono dostat se jen do Prahy z mé vesnice zabere 4,5 hodiny. Zbývaly asi 4 minut a měla jsem jít přes kontrolu s doklady a příručním zavazadlem, když jsem doběhla poprosila jsem kontrolora, aby mě pustil, že mi asi za 3 minuty odlétá letadlo na Bali a že opravdu nechci zůstat na letišti. Prohlédl jen namátkově doklady a pustil mě, zbývala poslední část mého běhu. Teď šlo do tuhého. Ve chvíli kdy jsem uviděla E jsem měla neskutečný nával pozitivity ovšem pak jsem spatřila čísla. Já jsem musela přeběhnout ještě celé E. Panebože proč, to byla moje otázka. Cítila jsem, jak se mi slzy pomalu ale jistě prodírají. Běžela jsem bez zastavení a tenhle výkon bych přirovnala k Boltově běhu, velmi intenzivní a rychlý!

Stal se zázrak a já to stihla!! Když jsem doběhla, byla tam už jen jedna paní a říká mi Ms Hasalová, yes, yes, yes It´s me. Nastoupila jsem a hned zamnou letadlo zavřeli. Já byla tak šťastná, že jsem cítila jak mi po líčkách stékají slzy. Hned při nástupu mi dali do ruky vodu s dodatkem good job, take a sit. A tak jsem si sedla. Myslela jsem si, že to nejhorší na celé cestě bude ten nejdelší let mého života, ale zasáhl osud a to nejhorší jsem zažila ještě než se to všechno celé začalo dít. V hlavě jsem měla jen jednu myšlenku doteď se kazilo co mohlo, ale od teď to bude jízda mého života, oh kdybych věděla, jakou pravdu jsem si zrovna říkala. Nebudu už ani počítat kolik hodin jsem letěla, ale bylo to moc, prášek na spaní pomohl a skoro celé jsem to prospala. Měli jsme mít další přestup v Singapuru, což jsem nevěděla, měla jsem za to, že pouze doplňujeme palivo a pokračujeme. Naštěstí jsem si odchytla paní a dokonce jsem měla štěstí, že to byla místní a poprosila jsem ji jestli můžu zůstat sní. A tak jsem se během čekání na přestup dozvěděla něco nového o Bali a vyslechla si příběh ženy, která se vrací na Bali postarat se o svého vážně nemocného otce. Víte, balijci si velmi váží své rodiny a příběhy o nemocných rodičích jsem pak slyšela ještě vícekrát. Berou to jako samozřejmost, pro ně neexistuje varianta jako ústav, to raději obětují celý svůj život a postarají se o člena rodiny. Tak silné pouto mají!

Přestup v Singapuru

V neděli ráno jsem se probudila do prvního slunečného dne na Bali. Myslela jsem si, že změna klimatu pro mě bude velký šok, ale moje tělo přijalo změnu nad očekávání dobře.

Jsem tady necelý týden a Bali už hned první den překonalo mé očekávání. Bali je láska.

Lovina beach

Zažívám velmi zajímavé chvíle a rozhodně vám některé napíšu, protože to stojí za to!

Prozatím se s vámi loučím, mějte se krásně a užívejte si každý den<3.