Dobrovolnický program na Bali

vyučování anglického jazyka v mateřské škole

Naposledy jsem psala o svém zážitku, který doprovázel cestu na Bali. Dneska bych vám ráda pověděla něco o tom, co bylo důvodem mé cesty, jaké bylo očekávání, co tomu předcházelo, jaké jsem měla pocity a jestli to stálo za to. Tento článek jsem začala psát ve svých volných chvílích už na Bali, ale až teď jsem byla schopná ho kompletně dokončit.

Nepřijela jsem sem nacházet nová přátelství, i když, jak se později ukázalo, to bylo nedílnou součástí celého pobytu. Mým prvotním záměrem bylo pomáhat místní komunitě s vyučováním angličtiny. Na začátek bych ráda zmínila, že nemám vystudovanou školu v oboru a moje angličtina je poměrně základní a nevlastním žádný jazykový certifikát. I přes tohle všechno, jsem se rozhodla tento krok do neznáma udělat a věřila jsem tomu od samého začátku. V dnešním článku vám zodpovím na několik dotazů, které se doposud objevily v mých zprávách. Na Bali jsem strávila měsíc a do dnešního dne jsem nebyla schopná moc rozebírat, co přesně jsem tam zažila. To nejdůležitější bych s vámi chtěla sdílet a to je právě program, kterého jsem se zúčastnila.

Jak jsem se do programu přihlásila?

Přihlásila jsem se k dobrovolnickému programu přes https://www.volunteerhq.org/destinations/bali/, kde jsem našla všechny potřebné informace. IVHQ vás postupně připravuje na odjezd kroky, které musíte ve své "přihlášce" vyplnit. Je potřeba mít pas, letenky, pojištění na celou dobu vašeho pobytu, výpis z rejstříku trestů, který ale musí být v anglickém jazyce pro zahraničí. Musíte si přečíst veškerý materiál, který je k dané oblasti přidělen, musíte projít kurzem, který je online a je to opět ve formě vyučovacího programu. Kvůli výpisu jsem musela jet do Prahy, kde jsem zaplatila cca 200 Kč za českou i anglickou verzi, výpis je platný tři měsíce. Kurzu se nemusíte vůbec bát, je jednoduchý a bezplatný, jediné co vás bude stát je čas.

Co je potřeba zařídit před odjezdem ?

Ke všem zmíněným věcem v prvním bodu, jsem se ještě navíc rozhodla pro očkování, po Bali jsem i hodně cestovala a proto jsem se spolu s lékařem rozhodli pro očkování na břišní tyfus a žloutenku. Zpětně musím uznat, že to nebylo úplně nutné a více jak polovina účastníků programu očkování vůbec neřešila. Vzhledem k ceně očkování si myslím, že to je opravdu na každém z vás, jestli se pro očkování rozhodnete nebo ne. Očkování na tyto dva typy plus dva spreje proti hmyzu a na oblečení mě stálo cca 3000 Kč.

Jak jsem se na program připravovala?

Vzhledem k tomu, že jsem věděla, že odlétám v lednu a program jsem začala řešit už v listopadu, měla jsem docela dost času na promyšlení. Musím říct, že to nebylo žádné chvilkové rozhodnutí a na program jsem se sama připravovala a pročítala jsem si různé materiály. Vtip je v tom, že si můžete načíst co chcete, ale ta realita je od vaší představy tak rozdílná, že tady zrovna neplatí, že připraveným štěstí přeje...

Četla jsem hodně o kultuře, vytiskla jsem si pár základních slovíček v jejich jazyce, trénovala jsem angličtinu a slova spojená s výukovou.

Jak jsem se dostala z letiště na místo?

Program, který si zaplatíte vám v ceně zajišťuje i řidiče, pokud přiletíte v pátek- sobotu do určitého času. To bych to ale nebyla já, abych si to neudělala složitější. Přiletěla jsme sice v sobotu, ale pozdě večer a to jsem si musela zařídit odvoz. Koordinátorka, která se mnou byla po celou dobu v emailovém kontaktu mi zařídila řidiče, kterého jsem si ale musela zaplatit. Zpětně si uvědomuji, jak jsem byla nervózní, protože přiletíte na druhou stranu světa a máte přes nějaký email s cizí osobou domluveného řidiče, nevíte, jestli vás vyzvedne, kam pořádně jedete. Je to opravdu dobrodružství. Jakmile jsme prošla kontrolou a vším co bylo potřeba, po dlouhých minutách jsem našla svého řidiče se svým jménem v ruce. Čekala mě 3 hodinová cesta do Loviny.

Jak probíhá samotná výuka?

První týden jsme měli takzvaný úvodní týden, kdy nás Dwi, což byla jedna z organizátorek programu v Bali-Lovina, školila. Každý den jsme měli program, který nás pomalu připravoval na výuku. Já jsem se bohužel do programu předem nepřihlásila, takže pro mě platilo to, že hned druhý den jsem nastoupila do školky. Naštěstí jsem vyučovala se skvělou Američankou, která mě vším provedla. Úvodního programu jsem se ale taky zůčastnila, protože byl až po ranním vyučování, a tak jsem stíhala obojí. Tím byl rozhodně první týden velmi poučný, zajímavý a neskutečně rychle utekl.

Výuka probíhala po domluvě s hlavním učitelem dané třídy následovně:

den předem jsme si připravily záchytné body, buď nám bylo téma známo nebo jsme se rozhodly samy, co by bylo vhodné probírat. Materiály jsme si vždy dohledaly na dostupných počítacích a vše si mohly průběžně tisknout. Jak jsem již psala měla jsem to štěstí a byla jsem přidělena do dvojice k Američance, která byla na Bali už třetí týden a tím pádem tam vše znala. Den před naší výukou jsme si společně sedly a probraly, co bude následovat v dalších dnech. Samozřejmě se mě ptala i na mé názory a já jsem ji řekla, že bohužel nevím, co bych ji v téhle chvíli mohla říct a že si to nechám projít hlavou až po hodině, až se trochu více zorientuji. Nikdo vás k ničemu nenutí a netlačí vás do ničeho, proto jsem ani jednou neměla pocit stresu nebo nějakého tlaku, jak od učitelů, tak od lidí tam. Jediné co jsem cítila byla moje rezerva v angličtině samotné, protože jsem najednou mluvila s lidmi z celého světa, jejichž mateřský jazyk je právě angličtina a to byla moje největší výzva.

V našich lekcích nám bylo doporučeno používání několika metod, včetně her, písní, sportu a hudby. Naším úkolem učitele bylo inspirovat a povzbudit děti k dalšímu učení angličtiny. Našim úkolem bylo ukázat dětem, že výuka může být i zábava.

Po snídani jsme nasedly do aut, každý do své skupiny a auta z Green Lionu nás odvezla na pracoviště. Tohle spatřuji jako velkou výhodu, kvůli bezpečí a taky kvůli vedra, která tam panuje už od ranních hodin. Třída mé nové kamarádky byla naprosto perfektní. Když jsem poprvé přišla byla jsem dost nervózní, ale to ze mě opadlo v tu chvíli, co se ke mně všechny děti přiřítily a začaly mě objímat, křičely na mě "Hello Miss". To jejich Miss, které vyslovovaly s dlouhým í, mě rozesmívalo každý den a nikdy na to nezapomenu. To byl tak neskutečný nával lásky, že tohle jsem opravdu nečekala. Víte, děti jsou nezkažené stvoření, mají čistou duši a jejich smích a úsměv je upřímný a vychází ze srdce, to pocítíte naprosto hned. Každé dítě to takhle má, s tím malým nepopsatelným rozdílem, tyhle děti mají ještě něco navíc. Vděk. Jsou vděčné za to, že vůbec dorazíte a každý den jsem vděk viděla na jejich očích.

Hodina byla rozdělena do tří částí, v první části jsme se děti učily abecedu, kterou jsme většinou spojily i s kreslením. Používaly jsme obrázky daného písmene a soustředily jsme se hlavně lokální věci, aby si to mohly snadno zapamatovat. V druhé části jsme většinou probíraly číslice a opět jsme to pojímaly formou hry. Je třeba si uvědomit, že jsou to stále děti ve věku 5-6 let a pozornost neudrží dlouho, takže v poslední části jsme vždy hrály hry, která byla opět výukového charakteru. Například jsme hrály hru se tvary, kdy jsme po místnosti rozlepily různé tvary, potom se pustí písničky, potom jsme s dětmi tančily a pak jsme hudbu naráz vypnuly a zařvaly jsme jeden z tvarů, které děti už znají a děti k tomu danému tvaru musely běžet a tak jsme pokračovaly vždy takových 20 minut.

Každý den byl ale jiný, jediné co bylo stejné bylo, že jsme měly vždy připravenou strukturu a materiály. Děti jsem mnohokrát vyučovala i sama, což byla pro mě velká challange. K mému štěstí jsem ani jednou neměla pocit paniky, strachu, všechno probíhalo velmi přirozeně.

Bála jsem se, protože člověk má být součástí něčeho naprosto nového, co nikdy předtím nezkusil. Ale strach mě okamžitě přešel a vystřídal ho naprosto uspokojující pocit.

Ta pomyslná "odměna" přichází na konci hodiny, kdy jsem první den byla naprosto v šoku. Loučíte se s dětmi a oni k vám jeden po druhém začnou přicházet. Nejprve vám políbí ruku a tu ruku si dají na své čelo jako projev své vděčnosti. Někdy vám dokonce pokynou, aby jste se sehnuli a oni vás mohli políbit na líčko a obejmou vás. Já jsem byla tak dojatá, že jsem cítila, jak se mi slza prodírá skrz oko.

Děti vám k tomu všemu projevují svou lásku nádherným gestem. Překříží palec přes ukazováček a pak si ten znak pomysleného srdíčka přiloží k srdci nebo ho pokynou rovnou k vám.

Jak děti přistupují k výuce?

Byla jsem překvapená, jak děti výuku vnímají. Jsou naprosto fascinované a pohlcené do studia. Nikdy jsem neviděla 36 dětí takto soustředěných. Vždy se najde pár jedinců, kteří vyrušují nebo které to jednoduše nebaví, těm se ale věnuji dvojnásobně. Tím, že jsme na hodině dvě, můžeme si své role rozdělit. Je to možná ještě lepší přístup, než co si pamatuji z mých školních let. Naše vyučování se samozřejmě nedá srovnat, úroveň je naprosto jinde, ale na druhou stranu, děti tady nemají jistotu, že každý den příjde jejich učitel a proto se snaží naučit se co nejvíc. Váží si Vás.

Ty děti vás naprosto milují a vy milujete je..

Každá hodina je trochu jiná a pokaždé je výjimečná a je to něco, co mě osobně dává celý smysl tohoto projektu. Vidět tu radost v dětských očích, vidět tu snahu, vidět ten progres. Neřekla bych, že je na tom Bali ekonomicky špatně, ale výuka anglického jazyka je pro tyto lidi naprosto klíčová, když si uvědomíme, že je živí převážně turismus.

Párkrát jsem jela i pomáhat kamarádovi s výukovou do školy, konkrétně do 4. třídy, ale tam jsem byla jen třikrát, takže si myslím, že nemá úplně cenu o tom psát nějak více.

Společné hry

Na konci hodiny se děti modlí před svačinou.

Co mi dal program do života?

Když jsem na Bali přijela, byla jsem přirozeně nervózní, protože jsem neměla ponětí, co mě čeká. Zároveň jsem v sobě cítila nadšení a jakýsi pocit správnosti. Můj měsíční pobyt s dětmi mi do života dal mnohem víc než dokážu slovy vyjádřit. Mohu vám pouze ukázat, co jsem tam zažila, můžu se pokusit popsat své pocity, ale nikdy to nevyjádřím tak, jak jsem se tam doopravdy cítila.

Někdy ani slova nestačí...

Obdržíte certifikát po skončení programu?

Ano, jakmile skončí váš program, na jejich webových stránkách odpovíte na otázky a na email obdržíte certifikát do 5 pracovních dní.

Celou dobu jsou s vámi v kontaktu jak koordinátoři na místě, tak člověk, který se o vás staral ještě před odjezdem. Z těchto důvodů si myslím, že je program je dobře strukturovaný. Každý týden jsme obdrželi email s dotazy, takže cokoliv jsme měli potřebu změnit, měli jsme šanci projevit svůj názor a toho si opět velmi cením.

Na konec tohoto rozsáhlého článku, bych vám ráda napsala ještě pár slov k dětem. Já vím, že si mě ty děti za pár týdnů nebudou ani pamatovat, třeba si mě už teď nepamatují, ale v té chvíli, kdy vás volají Miss Diano, dokud vám sami ukazují svůj pokrok a dokud si žádají vaši pozornosti, uděláte vše, co bylo ve vašich silách.

Víte, celou dobu jsem si myslela, že jedu učit děti, ale tu největší lekci daly oni mě. Začala jsem nad životem uvažovat zase jinak, rozhodně jsem si začala více vážit věcí kolem sebe a uvědomila jsem si, že láska, je to nejdůležitější co v životě můžeme dát.

Děkuji vám za přečtení článku, doufám, že jsem vás třeba inspirovala k nahlédnutí pod pokličku samotnému dobrovolnictví. Pokud máte své zkušenosti, nebo pokud se vám článek líbí, prosím vás o sdílení, abychom společně mohli inspirovat další lidi, kteří se třeba právě teď rozhodují.

Naše milovaná třída, bohužel ne v plné síle...začala Corona a rodiče se báli posílat děti do školky.